pondělí 22. srpna 2016

RECENZE | NEŽ JSEM TĚ POZNALA


Autorka: Jojo Moyes
Název v originále: Me before you
Série: Než jsem tě poznala  1
Rok vydání: 2011 (originál), 2013 (ČR)
Počet stran: 408
Nakladatelství: Ikar


Anotace:
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.


Šestadvacetiletá Louisa Clarková si možná nežije jako princezna - v jejich domě je docela těsno, peněz taky nemají nazbyt, ale přesto je docela spokojená. Má práci, která ji baví, skvělou, milující rodinu i dlouholetého přítele. Svůj mírně stereotypní život by nejspíš neměnila.

Avšak jednoho musí Lou opustit práci, které se věnovala už několik dlouhých let, a protože její příjem tvořil velkou část jejich rodinného rozpočtu, a z části také proto, že se jaksi odnaučila nepracovat, musí si rychle začít shánět práci novou. Po několika ne zrovna úspěšných pokusech se rozhodne přijmout místo ošetřovatelky Willa Traynora - muže, který byl před dvěma lety následkem nehody upoután na vozík.

A takhle přesně začíná úchvatný, dojemný, ale i lehce vtipný příběh dvou lidí, kteří se zpočátku příliš nemusí, ale postupem času si jeden k druhému najdou cestu a zjistí, že mají k sobě blíž, než si mysleli.

Abych byla upřímná, zpočátku jsem se ke knize stavěla poněkud...nedůvěřivě. To se mi tak stává pokaždé, když narazím na knihu, která je až moc opěvovaná a doporučovaná - spousta takových knih mě ve výsledku zklamala, a tak jsem knize Než jsem tě poznala dlouho odolávala. Ale nakonec vyhrála zvědavost, které z celého srdce děkuji, že mě dokopala k tomu knihu přečíst.

Podle mě tahle kniha není jen romantickým příběhem o lásce dvou lidí, ale také o tom, že bychom měli žít svůj život naplno, protože nikdy nevíme, co bude zítra, za týden. Will Louisu naučil, že by neměla trávit zbytek života jen v jednom městě, v tom, ve kterém vyrůstala, ale že by měla něco dělat. Že by měla žít. A to je, myslím, jedno z několika velkých poselství této knihy.

"Některý chyby...mají prostě větší důsledky než jiný. Ale nemusíš dovolit, aby ta noc určovala, kdo jsi."

Ten příběh má sám o sobě v sobě něco kouzelného, ale je ještě kouzelnější díky autorčině stylu psaní - Jojo Moyes píše úžasně, tak lehce a čtivě, že už díky tomu se nebudete moci odtrhnout. Navíc, i přes vážnost témata, o kterém se rozhodla psát, nezapomíná přidávat do dialogů svých postav nějaký ten humor, který se jí rozhodně podařil.

"Jestli se bojíš,  že mm snad nějaký zákeřný plány, jak tě svedu, vždycky mi můžeš odpojit baterii." -Will

A teď se můžu konečně věnovat postavám - zbožňovala jsem je všechny, a to proto, jak je autorka napsala. Ona totiž dokáže psát reálné a sympatické postavy. Nejvíc jsem si samozřejmě oblíbila hlavní hrdinku Lou, její smysl pro humor a ve filmu také její úžasný styl oblékání. Navíc, po všech těch nepříliš sympatických young adult hrdinek se mi dostalo hrdinky, která naskuhrá nad svým životem, co víc, zdá se, že je s ním i spokojená. je vlastně docela obyčejná (samozřejmě až na svůj styl oblékání), a v tom je skvělá.
S Willem se Lou úžasně doplňuje. Wil není žádný namachrovaný hlupák, ani žádný rádoby badboy, je to prostě muž, který miloval svůj minulý život a to, jak žil, a v hloubi duše se stále nedokáže smířit s tím, jak dopadl. Přesto si ale zachoval určitý smysl pro humor a kousavé poznámky.

Abych to shrnula - čtení této knihy mě opravdu moc bavilo. Smála jsem se, pofňukávala, cítila radost i smutek, a takové emoce by u vás měla správná kniha umět vyvolat, když už je k tomu určená. Já zkrátka ani pořádně nedovedu popsat ten hlavní pocit, jaký jsem z knihy měla - to prostě musíte asi přečíst, abyste mě úplně pochopili. Takže pokud jste Než jsem tě poznala ještě nečetli, tak neváhejte, a spravte to. Protože to za to rozhodně stojí.

MOJE HODNOCENÍ:
10/10



Žádné komentáře:

Okomentovat