Tenhle pěkný tag jsem našla na blogu Knižní putování, a rozhodla jsem se ho vyplnit, přestože mě do něj nikdo nenominoval. Navíc, podle mého nějaké ty tagy na blogu nikdy neuškodí, mnohdy se z nich můžete o blogerovi/blogerce něco zajímavého dozvědět, a v případě knižních tagů možná i najít nějaký ten tip na knížku.
Tento tag nejspíš většina z vás zná, přesto ho alespoň v rychlosti vysvětlím. Obsahuje deset otázek, z nichž každá představuje jednu fázi vztahu. A ke každé té fázi mám za úkol přiřadit jednu knihu, která jí odpovídá (no, respektive odpovídá otázce..). Ach, ty moje vysvětlovací schopnosti, s těmi to nikdy nebylo dvakrát moc slavné. Raději čtěte dál, pochopíte.
(aneb knížka, kterou sis koupila kvůli krásné obálce)
Ono upřímně, u této otázky se úplně nabízí odpověď, že každá - protože já třeba v knihkupectví jen málokdy sáhnu po knížce, u které se mi nelíbí obálka.
Ale pokud bych měla uvést knížku, kterou jsem si koupila opravdu jen a jen díky obálce, aniž bych nějak zvlášť věděla, o čem je, tak tou knížkou je určitě Dívka ve vlaku od Pauly Hawkins. Nevím teď přesně, kdy jsem si ji kupovala, možná už někdy v lednu, v únoru, a tehdy jsem se ještě tolik nezajímala o knižní novinky, nebo o to, které knížky jsou zrovna populární, tudíž jsem neměla ani potuchy, o čem ta kniha je. Skutečně.
Je ale zase pravda, že bych lhala, kdybych řekla, že mě zaujala pouze obálkou, protože se mi zalíbil i ten název - ale ten je koneckonců také na obálce, žeano.
(aneb knížka, která tě dostala svou anotací)
I tady se nabízí napsat, že každá, ale když nad tím tak přemýšlím, nebyla by to úplně pravda. Spoustu knih jsem si pořídila díky recenzím a tak podobně, a na anotace jsem se už zas až tolik nedívala - navíc mám i zkušenosti, že anotace občas vůbec nepůsobí zajímavě, neupoutá mě, a když se pak i přesto dostanu ke knize, zjistím, že je naprosto úžasná. Ovšem díky anotaci jsem se nadšeně pustila například do knihy Posedlost (recenze tady). Zmínka o událostech v Salemu, které jsou podobné událostem na současné dívčí škole mě donutila po knize sáhnout.
(aneb knížka, která tě dostala díky stylu, jakým je napsaná)
První, která mě po přečtení otázky napadne je Ten, kdo stojí v koutě. Ono takových knih, které mě dostaly svým stylem psaní je opravdu spousta, takže kdybych měla napsat opravdu každou, bylo by to na samostatný článek.
Kniha Ten, kdo stojí v koutě je však napsaná skutečně úžasně - upřímně, citlivě, tak, že prožíváte každé slovo. Že se v popisovaných pocitech můžete sami najít, a to víc než jednoi. A celkově se mi líbí ten styl psaní dopisů - že všechno, co Charlie řekne (nebo spíš napíše) je určeno někomu konkrétnímu, nejenom čtenáři.
(aneb první díl série, který tě přiměl koupit si zbytek)
Takových prvních dílů, které mě natolik okouzlily, že jsem si musela přečíst i pokračování, js spoustu. Hned první, který mě napadl, byl Harry Potter dokud mi ovšem nedošlo, že zrovna tuhle sérii jsem začala číst od třetího dílu...heh. (Ano, je to pravda. Vězně z Azkabanu mi před lety koupil děda, který ovšem nevědl, že je to už třetí díl v pořadí, a mě to nevadilo. Jak jssm zjistila, úplně v klidu se dalo začít třetím dílem, a pak přeskočit k prvnímu...)
Jeden příklad za všechny: kniha, po které jsem neváhala, a pustila se do pokračování, je rozhodně Zlatý kompas, série tak úchvatná, že bych na ni mohla pět chvály od rána do večera. Myslím, že jsem všechny tři poměrně bichle přečetla v rekordním čase, tak moc mě bavily.
5. fáze - Pozdní noční hovory
(aneb knížka, která tě přiměla zůstat vzhůru)
Jakákoli kniha od Dana Browna, jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Z jeho série se symbologem Robertem Langdonem mě zatím nezklamal jediný díl. Vím, že spousta lidí jeho knihy odsuzuje, ale to je asi holt riziko konspiračních románů, no. Každopádně Dan Brown umí psát tak, že když vás jednou jeho knihy chytnou, tak už vás nepustí. A pokud se navrch ještě alespoň trochu zajímáte o historii nebo umění... Já jsem strávila opravdu spoustu hodin vzhůru, jen abych mohla pokračovat ve čtení, a tohle je přesně ten případ, kdy můžu říct, že jsem si neustále říkala: Už jen jednu kapitolu, a jdu spát, ať mi ještě něco zbyde... Jenomže když ona každá ta kapitola končí v tom nejzajímavějším, a autor pak v další kapitole dost často stočí pohled k někomu jinému a já si zase říkala, že dočtu už je tuhle, a pak začátek další, ať vím jak to pokračuje. No, zkrátka a jednoduše, knihy, díky kterým jsem toho skutečně moc nenaspala jsou jednoznačně ty od Dana Browna.
(aneb knížka, o které jsi nemohla přestat přemýšlet)
Těžko říct, jestli se dá tato knížka označit jako 'navždycky v mé mysli', ale jako ta, nad kterou jsem neustále přemýšlela, ať už během čtení nebo po dočtení, se kniha Třináctý příběh rozhodně označit dá. Ta knížka se nedá dost dobře popsat, aniž byste omylem nevyzradily nějaký spoiler, ale jednoduše se tam vždycky našlo něco, nad čím jsem musela neustále uvažovat, především nad postavami. Podobný případ je pak i kniha Dům na pobřeží od Daphne du Maurier, ve které se nachází obrovské množství postav, a ty mezi sebou mají docela zamotané vztahy, tudíž i u této knihy jsem neustále uvažovala nad tím, jak to s kterou postavou může dopadnout.
(aneb knížka, která tě zaujala tím, jaká je naomak)
Tak tady jsem se trochu zasekla. Já mám sice takový zvyk vždycky si knihu vzít do ruky, sáhnout si na nějakou stránku, na obálku a tak (právě proto celkem nerada kupuju knížky přes internet), ale nikdy to nebylo tak, že bych si ji koupila vyloženě jen kvůli tomu, nebo že by mě kvůli tomu zaujala. Já na knihy sahám ráda celkově. Ale tak třeba Krycí jméno Verity (mimochodem, na tuhle knížku v nejbližší době chystám recenzi). Když jsem si ji koupila (a i teď ji jenom kvůli tomu vytáhnu z poličky), musela jsem neustále sahat na to lehce vystouplé písmo na přebalu.
(aneb knížka, kterou bys doporučila své rodině a známým)
Tohle je snadné - Jana Eyrová. I když ono už se vlastně stalo - Janu jsem doporučila celé své rodině, doporučuji ji každému, u koho vidím, že alespoň trochu čte. U svých spolužáků jsem sice pohořela, což je však nesmírná škoda. Měla jsem období, krátce po dočtení, kdy jsem měla neustále potřebu s někým o knize mluvit, a kdo nečetl Janu Eyrovou, pro mě jako by nebyl. Takže ano - knížku, kterou bych doporučila své rodině a známým (a nejradši snad každému člověku na zemi) je právě tahle. I když tedy vím, že ne každého musí nutně oslovit tak, jako oslovila mě. Ale berme to tak, že kdyby mě zkrátka někdo najednou požádal, nebo bych mu měla já sama od sebe něco doporučit, tak tedy Janu Eyrovou.
(aneb knížka nebo série, u které jsi si jistá, že ji budeš číst ještě mnohokrát)
No sakra, tak tohle bude složité. To se totiž doopravdy nedá určit jen jedna kniha, popřípadě série, ke které se budu v budoucnu vracet. Tedy - já bych jednu i napsala, ale pak mi to přijde nefér vůči těm ostatním, protože ty sem prostě patří taky. Dalo by se říct, že jako odpověď se dá uvést kterákoli z už výše zmíněných knížek. Ale abych tedy nějak odpověděla, vyberu jednu, která tu ještě vůbec nebyla zmíněná - aby to bylo spravedlivé.
Zlodějka knih od Markuse Zusaka.
To je mimochodem jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih, protože je jednoduše nádherná, i když pojednává o složitém tématu a těžké době. Přestože ta doba nebyla ani trošku hezká a milá, tak Zlodějka knih oboje z toho je. Je veselá, ale je i smutná, usmíváte se u ní, ale i pláčete. Ono se to slovy pořádně ani popsat nedá, to musíte přečíst.
10. fáze - Sdílej lásku
(Koho do tagu označuješ?)
Nebudu označovat nikoho konkrétního, když jsem ani já sama nebyla nikým zatagovaná. Zkrátka a jednoduše, pokud vás tag zaujmul, vyplňte si ho, a třeba mi pak i dejte odkaz do komentáře, ráda si vaše odpovědi přečtu.
Žádné komentáře:
Okomentovat